Fakta o lovu tuleňů

• Komerční lov tuleňů
• Ekonomická stránka komerčního lovu
• Jaké druhy výrobků z tuleňů jsou na trhu?
• Zákazy obchodování s výrobky z tuleňů
• Tradiční lov tuleňů Inuity

Komerční lov tuleňů

Komerční lov tuleňů je definován jako zabití a stažení tuleně z kůže lidmi pro komerční účely. Celkově je na světě každým rokem zabito a staženo z kůže přibližně 750 000 tuleňů (min. 15 různých druhů), a to především v Kanadě, Grónsku a Namibii (například v roce 2006 bylo v těchto třech zemích zabito 60 % tuleňů z celkového počtu ulovených tuleňů na světě).

V Kanadě je každým rokem velmi krutým způsobem zabito okolo 300 000 tuleňů grónských. Komerční lov tuleňů zde probíhá na jaře u východního pobřeží Kanady. Krátce potom, co na ledu tuleni grónští přivedou na svět svá mláďata, přicházejí lovci tuleňů a zabíjí takzvané „beater“ (mláďata ve věku od čtyř týdnů do jednoho roku, která už nemají bílou kožešinu); tato mláďata tvoří v posledních letech až 95 % ulovených tuleňů. V 80. letech byl lov tuleně grónského a čepcola hřebenatého silně omezen. Došlo k tomu proto, že Evropská unie zakázala dovoz kožešin tuleních mláďat (tzv. whitecoats, mláďat tuleně grónského mladších 12 dnů, a bluebacks, mláďat čepcola hřebenatého mladších jednoho roku). V roce 1996 však kanadská vláda zvýšila přípustnou kvótu pro odlov a zavedla dotace s cílem dosáhnout vyšších kvót u lovu mladých tuleňů, kterým je více než dvanáct dnů (tzv. ragged-jackets, mláďat tuleně grónského ve věku 12 dní - 4 týdnů). Tito tuleni nespadají pod zákaz dovozu Evropské unie.

Kanadský lov tuleňů probíhá ve velkém měřítku a odehrává se na rozsáhlém území ve dvou oblastech severozápadního Atlantiku – v zálivu sv. Vavřince blízko Magdalénských ostrovů a v oblasti zvané "The Front" (tzv. Frontální oblasti, tj. v oblasti ležící severovýchodně od Newfoundlandu). Protože se lov odehrává na obrovském území, které je tvořeno ledem a vodou, kontrola lovu je pro kanadské Ministerstvo rybolovu a oceánů (Department of Fisheries and Oceans) velmi obtížná, což platí i pro případná trestní stíhání.

Před nedávnem byly zveřejněny dvě veterinární zprávy o kanadském lovu tuleňů, které dokumentují nepřijatelně kruté zacházení se zvířaty. Lov se koná pod silným konkurenčním tlakem, na obrovském území a za nepředvídatelných podmínek. Rychlost a nehumánnost je zásadou lovců, kteří se snaží v čase, jejž mají k dispozici, zabít co největší počet tuleňů. Každý rok upozorňují pozorovatelé lovu tuleňů na týrání: lovci tuleně zaživa stahují z kůže nebo je vláčí po ledu na háku. Od roku 1998 shromáždila mezinárodní organizace na ochranu zvířat IFAW (International Fund for Animal Welfare) videozáznamy s jednoznačnými důkazy o více než 600 případech týrání zvířat.

Jak se tuleni zabíjejí?

Tuleni se zabíjejí nejčastěji pomocí kyjů, hakapiků (těžkých obušků zakončených železným hákem) a pušek. Souvislá ledová pokrývka se stále ztenčuje, a proto je dnes více tuleňů stříleno ze člunů. Puškou se často loví z velké vzdálenosti a za nejistých podmínek (například z pohybující se lodi), je proto obtížné přesně mířit. Než se pak lovci stačí k postřeleným tuleňům přiblížit, aby jim mohli zasadit smrtelnou ránu a odnést si jejich tělo, zvířata sklouznou do vody a potopí se. Většina těchto tuleňů pak umírá pomalou a strastiplnou smrtí. Výsledkem je vysoký počet tuleňů (někdy až 50 % tuleňů grónských), kteří jsou zranění, ale ne zabití, a tím dochází k dalšímu zbytečnému utrpení.

Kanadská Vyhláška o ochraně mořských savců a její porušování

Kanadský lov tuleňů pro komerční účely spadá do působnosti Ministerstva rybolovu a oceánů(Department of Fisheries and Oceans – DFO), které v roce 1993 vydalo novou Vyhlášku o ochraně mořských savců (Marine Mammals Act) ke kanadskému zákonu o rybolovu, kterou musejí lovci tuleňů dodržovat. Tento předpis určuje, jak má lov probíhat. Vyhláška stanovuje, jakým způsobem mají být tuleni usmrcováni – jakými prostředky, kde, kdy a kým. Například stanovuje, že lovci tuleňů mohou zvířata usmrcovat jedině pomocí hakapiků (zaoblených těžkých obušků zakončených železným hákem), pušek a jiných střelných zbraní. Kromě toho musí lovci, kteří používají hakapiky a obušky, zasazovat tuleni opakované údery na čelo, dokud nedojde k rozdrcení lebky. Následně musí provést takzvaný „test mrkacího reflexu“ nebo ohmatem rukou zkontrolovat, zda je lebka roztříštěná. Test mrkacího reflexu musejí lovci provést bez odkladu, aby se dříve, než ho začnou stahovat z kůže, ujistili, že tuleň je mrtvý. Lovci tuleňů nesmí nechat tuleně vykrvácet ani je zaživa stahovat z kůže.

K porušení kanadské Vyhlášky o ochraně mořských savců dochází, když lovci neprovedou test mrkacího reflexu nebo se před tím, než začnou zvíře stahovat z kůže, s naprostou jistotou nepřesvědčí, že je lebka roztříštěná. Stahování živých tuleňů z kůže je jasné porušení vyhlášky. Zavěšování živých tuleňů na hák a jejich vláčení po ledě je rovněž týráním, které nelze v moderní společnosti tolerovat. Přesto se lovci tuleňů před očima pozorovatelů IFAW každým rokem těchto trestných činů dopouštějí!

Aby IFAW ukázala porušování těchto jednoznačných právních předpisů, shromáždila důkazy ve formě videozáznamů zachycující lovce tuleňů, jak při zabíjení používají nepovolené zbraně, zavěšují živé tuleně na hák a vláčí je po ledu nebo neprovádějí test mrkacího reflexu. Mimoto existují záznamy, na kterých lovci nechávají tuleně vykrvácet při plném vědomí nebo je zaživa stahují z kůže. Takové případy zjevného ignorování Vyhlášky o ochraně mořských savců IFAW pozorovala a zdokumentovala opakovaně.

Podle pozorovatelů DFO lov dostatečně nekontroluje, ačkoli kanadská vláda uvádí, že lov tuleňů „přísně kontroluje a reguluje “. To je však v podstatě nemožné, neboť lov probíhá na ploše tisíců kilometrů ledu a vody a účastní se ho tisíce lovců. Zpráva nezávislé pracovní skupiny veterinárních lékařů v roce 2005 uvedla, že DFO nemá dostatečné kapacity pro kontrolu lovu a prosazování Vyhlášky.

Většina lovců tuleňů, kteří porušují zákony, není ze strany DFO vystavena trestně-právnímu postihu. IFAW předala DFO a kanadské policii videozáznam dokládající téměř 700 jednoznačných porušeních Vyhlášky o ochraně mořských savců. Nikdy nebyl nikdo obžalován.

Mladí tuleni

I když je komerční lov takzvaných „whitecoats“ (tuleňů grónských ve věku do 12 dnů) a takzvaných „bluebacks“ (čepcolovů hřebenatých mladších jednoho roku) od roku 1987 zakázán, zákaz v praxi není dodržován. Asi 98 % tuleňů grónských ubitých při kanadském lovu představují právě odstavená mláďata ve věku mezi dvěma týdny a třemi měsíci. Jsou zabíjena v okamžiku, kdy většina z nich ještě ani jednou v životě neplavala, ani se neživila pevnou potravou.

Udržitelnost populace tuleně grónského

Jen v roce 2006 bylo v Kanadě zabito více než 350 000 tuleňů – tento počet je o mnoho vyšší než množství, které sama kanadská vláda odhaduje jako udržitelné. Znamená to, že je zabíjeno více zvířat, než se rodí. Jak konstatuje nově publikovaná studie IFAW "An Investigation of the Effects of Uncertainty on Canadian Harp Seal Management" (Výzkum účinků nejistoty na managment populace tuleně grónského), kanadská vláda riskuje, že během příštích 15 let vyhubí až
70 % populace tuleňů. Kanada a Grónsko navíc loví stejné populace tuleně grónského, aniž by se obě země mezi sebou domlouvaly na kvótách stanovujících povolené množství lovených tuleňů.

Tuleni dosahují pohlavní zralosti teprve v 5 - 6 letech. Současný lov tuleňů se zaměřuje na velmi mladá zvířata. 98 % z nich je mladší než tři měsíce. Některá mláďata jsou stará jen 12 dnů. Dopad odlovu této populace tuleňů bude zjevný teprve za několik let. Přesto se již dnes začíná projevovat, jaké následky bude mít vysoký počet zvířat zabitých od roku 1996: nejnovější šetření Ministerstva rybolovu a oceánů ukazuje, že obnovování stavu tuleňů grónských stagnuje a počet nově narozených mláďat se snižuje. Negativní vliv na území, kde tuleni přivádějí na svět a odchovávají svá mláďata, má také globální změna klimatu, což vede k dalšímu zvyšování úmrtnosti mláďat. Vědci pracující pro kanadskou vládu například odhadují, že v roce 2002 zemřelo v zálivu sv. Vavřince ještě před začátkem lovu 75 % mláďat kvůli nedostatku ledu. Tuleň grónský totiž nutně potřebuje led, aby mohl přivést na svět a odchovat mláďata.

Nezávislá pozorování komerčního lovu tuleňů v Kanadě

IFAW již více než 10 let sleduje a dokumentuje lov v zálivu sv. Vavřince, protože přístup k tomuto území je snadnější než ve Frontální oblasti. Led se však stále ztenčuje, a filmování v zálivu je tak čím dál tím obtížnější. Ve Frontální oblasti se lov tuleňů odehrává ve vzdálenosti až 200 mil od pobřeží. Takovéto vzdálenosti jsou pro vrtulníky obtížně dosažitelné. Na území, kde se lov koná, je sice možné doletět letadlem, letadla ale létají příliš vysoko, a přesné pozorování je proto obtížné.

↑↑zpět nahoru

Ekonomická stránka lovu

Neexistuje přesvědčivé ekonomické odůvodnění komerčního lovu tuleňů v Kanadě. V druhé polovině 90. let podpořila kanadská vláda tento průmysl přibližně 20 miliony dolarů. Tím došlo k vyčerpání dotací, které měly původně podpořit hospodářský růst na východním pobřeží Kanady. Lov tuleňů kromě toho škodí již existujícím místním ekonomickým sektorům, například cestovnímu ruchu, protože má negativní vliv na reputaci Kanady ve světě.

Lov tuleňů není výnosným průmyslem. Probíhá ve velmi krátkém období, kdy se neloví ryby. Pro většinu lovců představuje příjem z lovu tuleňů nanejvýš minimální část jejich ročních příjmů. Podle statistik kanadské vlády připadá na lov tuleňů méně než půl procenta hrubého domácího produktu provincií Newfoundland a Labrador. Peníze vydělané lovem jsou pouze doplňkem jiných příjmů.

Finanční podpora kanadské vlády z 90. let vedla k tomu, že počet zabitých tuleňů grónských strmě narostl. V současné době dotuje kanadská vláda lov tuleňů nepřímo, což znamená, že do této oblasti stále plynou peníze daňových poplatníků. Financuje se z nich vývoj nových produktů z tuleňů, výstavba a dovybavení továren na zpracování tuleních výrobků, služby poskytované ledoborcům pobřežní stráže, které lovce k tuleňům zavádí, propagace lovu tuleňů vládou v zahraničí a mnoho dalšího. Za uplynulé tři roky to mohlo znamenat daňovou úlevu ve výši 6,3 milionů dolarů.

Kanadské Ministerstvo rybolovů a oceánů (Department of Fisheries and Oceans, DFO) neúnavně prohlašuje, že lov tuleňů pro komerční účely je podnikatelská činnost, která je samofinancovatelná a je provozována v souladu s pravidly trhu. Přesto však kanadská vláda a DFO komerční lov tuleňů v posledních 10 letech finančně podporovaly. Pomáhaly tak pochybnému lovu tuleňů, místo aby pro obyvatele východu Kanady hledaly perspektivní ekonomickou alternativu.

↑↑zpět nahoru

Jaké druhy výrobků z tuleňů jsou na trhu?

• Tulení kožešiny – Kožešina tuleně grónského je poměrně hrubá. Některé kožešiny se zpracovávají na kabáty, kožešníci je však kvůli jejich hrubosti využívají především na módní ozdoby, například kožešinové lemy (tzv. trim). Kromě toho se z nich vyrábí suvenýry, jako napříkad klíčenky nebo peněženky.

• Tulení maso – Pro lidskou spotřebu se tulení maso prodává v Newfoundlandu a na Magdalénských ostrovech. Na jiných místech je však kvůli svému tmavému vzhledu, pronikavé chuti a houbovité konzistenci jen těžko prodejné.

• Tulení tuk pro lidskou spotřebu – Jako doplněk stravy s omega-3 mastnými kyselinami tulení tuk neúspěšně konkuruje jiným výrobkům na trhu, který je v dnešní době zaplavený levnějšími a oblíbenějšími alternativami. Memorial University v Newfoundlandu nedávno informovala, že se 80 % tuleního tuku z kanadského komerčního lovu vyhazuje bez jakéhokoli využití.

• Tulení tuk pro výživu zvířat – Přísada do krmiva z tuleního tuku je ještě ve stádiu vývoje. Zatím pro ni neexistuje odpovídající trh.

• Tulení penisy – V Asii se prodávají jako afrodiziaka. Při dnešním zaměření lovu na mláďata se však ukořistí jen málo penisů dospělých zvířat.

Podle údajů EuroStatu se do České republiky v letech 2003 - 2007 dovážel především tuk z mořských savců (6 %) a vyčiněné (93 %) i nevyčiněné tulení kůže (1 %). Není ovšem jasné, zda tyto položky v ČR zůstávají nebo jsou dále exportovány do dalších zemích. Tato data také nezahrnují hotové oděvy z tuleních kožešin, které představují nejcennější produkty z tuleňů a o jejichž počtu neexistuje přesná evidence.

↑↑zpět nahoru

Zákazy obchodování s výrobky z tuleňů

V posledních 30 letech vzrostl odpor proti kanadskému komerčnímu lovu tuleňů. Mnoho vlád vydává národní zákazy obchodování s výrobky z tuleňů. Cílem těchto zákazů je uzavřít pro výrobky z tuleňů odbytové trhy. Vysílají tak jasný signál kanadské vládě, aby ukončila tento krutý lov.

Červenec 2008 - Evropská komise předložila návrh na zákaz obchodu s výrobky z tuleňů v EU. Organizace na ochranu zvířat se však obávají zlehčení celého zákona v podobě výjimek pro „humánní lov“. Tyto výjimky otevírají prostor, pro pokračování v obchodování s výrobky, které chce Evropská unie z trhu eliminovat.
Únor 2007 – Ministr zemědělství Spolkové republiky Německo Horst Seehofer oznamuje, že v Německu urychleně zavede zákaz obchodování s veškerými výrobky z tuleňů.
Leden 2007 – Belgický parlament přijímá první národní zákaz obchodu s tuleními výrobky v EU.
Listopad 2006 – Evropská rada schvaluje rozhodnutí, ve kterém vyzývá evropské vlády, aby zvážily zákaz obchodování se všemi výrobky z tuleňů.
Říjen 2006 – Německý spolkový sněm jednohlasně schvaluje návrh na vypracování evropského zákazu importu výrobků z tuleňů a na zavedení dočasného zákazu v Německu, platného do doby, než vstoupí v platnost upravovací usnesení Evropské unie.
Říjen 2006 – Evropský parlament schvaluje usnesení, které podporuje zákaz dovozu výrobků z tuleňů do celé EU.
Březen 2006 – Chorvatská vláda zakazuje dovoz výrobků z tuleňů.
Únor 2006 – Italský parlament vydává dočasný zákaz dovozu tuleních kožešin a výrobků z tuleňů. Připravuje návrh zákazu obchodování s tuleními výrobky.
Leden 2006 – Mexiko zakazuje dovoz a vývoz všech mořských savců – včetně tuleňů – a produktů, které se z nich vyrábějí.
Leden 2006 – Grónsko uděluje pokyn firmě „Great Greenland“, která je v majetku grónské vlády, aby neobchodovala s tuleními kožešinami pocházejícími z kanadského komerčního lovu.
Prosinec 2005 – Holandský parlament požaduje zákaz obchodování s tuleni grónskými a čepcoly hřebenatými a se všemi produkty pocházejícími z těchto druhů tuleňů.
Duben 2005 – Rakouský parlament schvaluje usnesení o nesouhlasu s kanadským komerčním lovem tuleňů.
Květen 2004 – Belgická vláda předkládá rozhodnutí o zákazu obchodování s výrobky z tuleňů.
2004 – Evropská rada schvaluje návrh usnesení, které apeluje na kanadskou vládu, aby ukončila zbytečná jatka tuleňů grónských a čepcolů hřebenatých.
Listopad 2003 – Senát USA předkládá usnesení, které vyzývá kanadskou vládu, aby zastavila zbytečná jatka tuleňů grónských a čepcolů hřebenatých.
Říjen 1983 – Evropská unie zakazuje dovoz tuleních výrobků z takzvaných „whitecoats“ (mláďat tuleně grónského mladších dvanácti dnů) a takzvaných „bluebacks“ (čepcolů hřebenatých mladších jednoho roku). Tento zákaz byl obnoven v roce 1985 a v roce 1989 byl schválen jako regulérní nařízení.
1972 – USA zavádí Zákon o ochraně mořských savců (Marine Mammal Protection Act – MMPA), který zakazuje dovoz a vývoz veškerých produktů z mořských savců.

Svoboda zvířat se ve spolupráci s IFAW snaží vzbudit zájem obyvatel ČR o tuto problematiku a urychlit zavádění zákazů obchodování s výrobky z tuleňů. Zákaz obchodování s tuleními výrobky se v roce 2008 objevil také na půdě Parlamentu ČR, a sice v poslanecké sněmovně jakožto součást zákonu č. 100/2004 Sb. (Zákon o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (zákon o obchodování s ohroženými druhy)).

↑↑zpět nahoru

Tradiční lov tuleňů Inuity

Je zapotřebí rozlišovat mezi tradičním lovem tuleňů Inuity a komerčním lovem tuleňů, který v Kanadě probíhá. Oba lovy probíhají na odlišných místech, v jiný čas a zaměřují se na zcela odlišný druh tuleňů. IFAW opakovaně vydala prohlášení, že není proti tradičnímu lovu původních obyvatel pro vlastní potřebu.

↑↑zpět nahoru